Černá Hora je malá země s celkem 600 000 obyvateli, stát, jež je důsledkem fragmentace, která zasáhla bývalou Jugoslávii. Je suverénním státem od roku 2006, kdy se v referendu odtrhl od Srbska.
Referendum bylo hodně diskutováno, neboť minimální hranice nezbytná k jeho uznání za platné byla překročena pouze o 2300 hlasů. Je to mnohonárodnostní stát a jeho jméno je bohužel smutně spojeno s obchodováním s lidmi, do kterého jsou zapojení vládní úředníci.
Vnitřní opozice proti vstupu do NATO je opravdu velká. V průzkumu v roce 2009 se většina vyjádřila proti vstupu do aliance. Hnutí pro neutralitu Černé Hory odsoudilo americkou velvyslankyni za neustálé zasahování do politického života a demokracie země.
Pro USA znamená vstup Černé Hory do NATO rozšíření kontroly, a to nejen té vojenské, o další zemi bývalého sovětského bloku.
Dokonce i zastánci Severoatlantické aliance považují formální pozvání Černé Hory v tomto okamžiku za jasnou provokaci do Ruska, za přilévání oleje do ohně.
Víme, že v roce 1990 Kancléř Helmut Kohl ujistil Michaila Gorbačova, že "NATO by nemělo být rozšířeno na současné území východního Německa". Podobnou zprávu přinesl i německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher svému sovětskému protějšku Eduardovi Ševarnadzemu: „Pro nás to je pevný bod, že se NATO nebude rozšiřovat na východ.“ Podobnou záruku slíbil ústně i americký ministr zahraničí James Baker. Tehdejší velvyslanec USA v Moskvě Jack F. Matlock veřejně potvrdil, že v tomto ohledu Moskva obdržela "jasnou záruku".
NATO zpočátku sice zahrnulo celé Německo, ale dále na východ skutečně neexpandovalo. To se ale změnilo na konci 90. let, kdy začal proces rozšiřování aliance o země bývalé Varšavské smlouvy a bývalého Sovětského svazu. Vstupem pobaltských zemí se pak NATO rozšířilo až k samé hranici Ruska.
NATO vzniklo jako obranný pakt v obavě z možné expanze SSSR. Když tato hrozba pominula, začíná pod vedením USA podnikat vojenské akce často nad rámec rezolucí OSN a rozšiřuje počet svých členů z 16 na dnešních 28.
USA požadují, aby do NATO vstoupily i Ukrajina, Finsko, Švédsko, Makedonie, Bosna, Gruzie, ... To je jasná agrese proti Rusku, a dokonce i proti Číně.
V západní Evropě k této politice, která stále jasněji ukazuje, že není obranná, ale je naopak útočná, začíná existovat opozice - zejména z Německa a Francie.
Je nezbytné a neodkladné, aby země jako Itálie a Španělsko, a zejména pak země bývalého sovětského bloku opustily starou logiku sfér vlivu a prosazovaly svou suverenitu s politikou neangažovanosti. Politiku nekonfrontační, politiku spolupráce se všemi.
Svět bez válek a násilí
4. 12. 2015
____________doporučujeme__________________
- Stručná historie NATO 1949 - 2015
