Militarizace společnosti: Výchova k válce v českých školách

Od roku 2013 v České republice běží program Ministerstva obrany nazvaný POKOS - příprava občanů k obraně státu. Hlavní náplní tohoto programu je různými způsoby propagovat činnosti armády. Na webových stránkách Ministerstva obrany čteme: „...organizace besed, přednášek, seminářů, praktických cvičení, výstav, tematických a projektových dnů, výtvarných, herních a soutěžních aktivit a provádění ukázek na téma zajišťování obrany státu pro veřejnost…“

. Semináře ve školách jsou určeny žákům ve věku 10 -15 let, ale v některých případech byl program realizován i s 6letými dětmi. Někteří vojáci v uniformách mluví s dětmi o válce a ukazují jim různé techniky obrany, jako například v situaci napadení chemickými zbraněmi. Dětem je umožněno si „hrát“ se zbraněmi, aby se předvedla atraktivnost vojenského života. Tyto programy jsou v různých školách realizovány na žádost ředitele školy, přičemž často bez souhlasu rodičů dětí, kteří nejsou o této skutečnosti informováni.

Tato reklamní kampaň vojenského života zesílila v okamžiku diskutovaného „průjezdu“ armády USA Českou republikou v březnu 2015. Odtud pochází první fotografie zobrazující děti, jak si hrají se zbraněmi amerických vojáků.

Ale proč tento program? „Máme tady Islámský stát“ uvádí v rozhovoru premiér Bohuslav Sobotka, a pokračuje poznámkami o ukrajinské krizi. V souhrnu lze konstatovat, že poskytnuté odůvodnění je velmi jednoduché: žijeme v nebezpečné době, a musíme se bránit. Dnešní děti budou zítra našimi vojáky. Ale toto prohlášení, které se může na první pohled zdát rozumné a neškodné, ukazuje, jak málo společnost přemýšlí o některých velmi důležitých věcech.

1. Tyto semináře se konají v atmosféře, ve které je přítomna hrozba války. Tato ponurá atmosféra nabitá strachem se stává přímo hmatatelnou díky přítomnosti vojáků a zbraní. Víme, že veřejné školy v demokratické a občanské společnosti mají za úkol rozvíjet v mladých lidech schopnost reflexe a kritického myšlení, tedy rozvíjet lidské bytosti, které si mohou svobodně volit kurz svého vlastního života. Naopak emoce jako strach a teror omezují intelektuální kapacity a blokují kritické myšlení, které se rozvíjí právě během školních let. Děti si tak zvykají na „negativní stav nervového systému, který se vyznačuje obavami, všeobecnou nervozitou a napětím“ (J. Panksepp, The Archeology of Mind. Neuroevolutionary Origins Of Human Emotions).

Jak již bylo prokázáno v různých studiích z oblasti antropologie a neurovědy, násilí není genetické.1 Naše volby jsou určovány tím, co se učíme v prvních letech života, tedy v období, kdy se vyvíjí všechny nervové spoje. Tam, kde jsou studentům a studentkám prezentovány děsivé vyhlídky do budoucna s tím, že jedinou možností je militarizace, vyroste generace, která nebude znát žádnou jinou odpověď než agresi a fyzický konflikt, který pak jistě bude aplikovat ve všech životních situacích. Naučí-li se, že příslušníci jejich vlastního druhu jsou pravděpodobní nepřátelé, dojde k vytvoření hluboké nejistoty a nedůvěry vůči druhým.

Zastánci tohoto programu ho obhajují naivním tvrzením, že děti baví a mají z něj radost. My jsme však nashromáždili důkazy o jiné pravdě. Někteří rodiče uvedli, že děti byly vystrašené, jiní zase, že byly rozrušené, protože se prý „učí bojovat proti imigrantům“. Tito vojáci nemají žádné zkušenosti a pedagogickou přípravu na to, aby mohli vystoupit ve škole. Stačí sledovat video dokument „Výchova k válce“ režisérky Adély Komrzý z roku 2016, abychom si uvědomili nedostatek citlivosti ke vzdělávání dětí, jakož i hrubost a tvrdost, s jakou jsou tyto semináře realizovány.2

2. Čelíme zde velmi závažné manipulaci. Jako samozřejmost se nám předkládá, že tváří v tvář násilí je nezbytné reagovat dalším násilím. Ale rozhodnutí pozvednout zbraň, vystřelit a zabít jiného člověka, i kdyby právě v sebeobraně, je složitou volbou, kterou každý musí udělat podle svého vědomí a svědomí. Jak to může udělat desetileté dítě?

Dochází ke zneužívání vlastenectví k ospravedlnění násilí a k přeměně militarismu v ideologii, mýtus a téměř státní náboženství. A následně je každý, kdo nesouhlasí s militarizací, označován za zrádce vlasti. Násilí je ospravedlňováno a závody ve zbrojení vysvětlovány jako ochrana zájmů státu. Tyto zájmy jsou nadřazovány nad zájmy lidí, svobodu jednotlivce a morálku. To je charakteristickým rysem všech totalitních režimů! (Ministr Bottai z Mussoliniho fašistické vlády řekl v roce 1937:  „Jedná se o zvýšení zájmu o zbraně a používání zbraní, je třeba z nich udělat záležitost národní kultury, našeho intelektuálního a morálního formování“). V již zmiňovaném dokumentu “Výchova k válce“ náměstek české školní inspekce, Ondřej Andrys, jasně říká, že je to stát, kdo rozhoduje o tom, co mají žáci dělat ve školách a že rodiče do toho nemají co zasahovat.

3. Další velkou manipulací je prohlásit, že dnes je situace obtížná, ale už neříct, že je tak nebezpečná právě kvůli násilné a militaristické mentalitě, která je stále na vzestupu. Jak je možné si myslet, že řešením je další oslava kultu násilí a stupňování zbrojení, které ve skutečnosti představují problém, jenž chceme řešit?

Politika závodů ve zbrojení přináší prospěch jen malé menšině, která má pod kontrolou informace a pokouší se vnutit nám svou ideologii. Naopak mezi obyčejnými lidmi stále sílí volání po kultuře míru. Většina lidí nechce války, násilí ani po zuby ozbrojené armády. Budoucnost, kterou si každý přeje pro své děti, není válka a hrdinská smrt, jak tomu mohlo být v minulém století manipulovaném velkými ideologiemi.3

Řešení nebezpečné situace ve světě spočívá očividně ve změně způsobu myšlení. Je žádoucí formovat u mladých lidí schopnost řešit problémy zapojením kritického myšlení a diplomatickým a nenásilným způsobem. Především bychom je měli naučit chápat příčiny problémů, kterým musíme čelit, a nikoli kompulzivně reagovat na důsledky těchto příčin bez hlubší reflexe. To je role sekulární školy v demokratické a civilizované zemi.

Věříme, že tyto příčiny je třeba hledat také v některých agresivních politikách, které způsobily destrukci a migraci a vytvořily živnou půdu pro rozvoj fanatismu a terorismu. Západní vlády schvalují prodej zbraní do zemí, jimž vládnou diktátoři, jako je Katar a Saúdská Arábie, které podporují terorismus.4 V roce 2015 byla Saúdská Arábie třetí zemí na světě ve vojenských výdajích (s částkou 87 miliard $) těsně za USA a Čínou.5 Český ministr obrany Martin Stropnický ji označil za „velmi důležitého hráče na Středním východě“ a podpořil spolupráci mezi Saúdskou Arábií a ČR v oblasti zbrojení a armád." Jurgen Grasslin, expert v oblasti obchodu se zbraněmi, nás informuje, že ve válkách, jako například v Sýrii, Libyi a Iráku, se běžně prodávají zbraně bez rozdílů všem aktérům v dané oblasti, a že „dramatickým důsledkem této exportní politiky bez brzd je, že ISIS má k dispozici zbraně pocházející z 25 států." 6

Čelíme strategii strachu, která směřuje k militarizaci společnosti.7 Ve skutečnosti také pozorujme tendenci k prudkému nárůstu vojenských výdajů, návratu povinné základní vojenské služby a volného prodeje zbraní určených k sebeobraně. Podle údajů ze SIPRI v roce 2016 činily světové zbrojní náklady 1 680 miliard dolarů, což představuje nárůst o téměř 60 % oproti roku 2000.8  V posledních letech Spojené státy americké vyvíjejí velký tlak na členy NATO, aby zvýšili vojenské výdaje alespoň na 2 % HDP. Důsledkem by byly, pokud budeme brát v úvahu pouze evropské země, roční výdaje ve výši 295 miliard eur, což je o 80 miliard více než v současnosti, a to představuje nárůst o 37 %. Není možné zároveň nepozorovat, jak je současně ochuzována společnost, tím, jak se snižují veřejné výdaje v oblasti vzdělávání a zdravotní péče i výdaje na podporu nejslabších skupin obyvatelstva.

Z výše uvedeného se zdá, že jednotlivé státy a politici jsou rukojmími zbrojařských koncernů. Mladí nesmí platit za špatná rozhodnutí dospělých!

Rozptýleni problémy každodenního života, znásilněni dezinformacemi médií a ochromeni obavami, si neuvědomujeme, co se děje přímo před našima očima. Zapomínáme, že ochrana našich dětí a života obecně je naší prioritou, která je nadřazena jakémukoliv ekonomickému zájmu a jak nás učil Sokrates, je nadřazena i jakékoliv politické moci. A bohužel ticho většiny nechává volné pole působnosti zastáncům násilí. V tomto smyslu Martin Luther King tvrdil, že není třeba se bát útisku a krutosti zlých, ale spíše mlčení těch dobrých.

Apelujeme na tu zdravou část naší společnosti, aby se vyjádřila a zaujala jasné stanovisko k tomuto pro náš život tak důležitému tématu. Nenechávejme náš osud a osud našich dětí v rukou několika politiků, kteří jsou služebníky zbrojařských koncernů! Naše budoucnost závisí na tom, k čemu se odhodláme dnes.
__________________________________

1. Piero P. Giorgi, Nonkilling Human Biology, 2009
2. Výchova k válce, Adéla Komrzý, 2016.  Stačí shlédnout pár minut dokumentu, aby bylo možné si uvědomit, o jak závažném problému tu hovoříme. Upoutávka v angličtině - trailer: Teaching war
3. V tomto článku se nebavíme o armádách a jejich roli, ale o vnucování a šíření násilné a militaristické mentality mezi dětmi. Co se týká role armád, ztotožňujeme se s postojem vyjádřeným v knize Sila: „Dopisy mým přátelům“ „:... bez ohledu na odpor, který cítíme ke všem formám násilí, nemůžeme navrhnout zánik nebo jednostranné odzbrojení armád, protože tím by se vytvořily mezery, které by byly vyplněny dalšími agresivními silami ... “
4. Jak vyplývá i z emailu  Hillary Clinton z roku 2014: „... vlády Kataru a Saúdské Arábie, poskytují Isis a dalším extremistickým skupinám tajně podporu logistickou i finanční“.
5. SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute): USA: 596 miliard USD, Čína: 214 miliard USD, Saúdská Arábie: 87 miliard USS, Rusko: 66 miliard USD, Indie: 51 miliard USD.
6. Rozhovor s Jürgenem Grässlinem. Na stejné téma také video: Arms industry and ethics: workshop by Pressenza.
7. V Itálii byl v roce 2010 zahájen projekt „Trénuj na život“ prosazovaný ministry La Russa a Gelminiová, který představuje přiblížení školy vojenskému životu. Byl zastaven kvůli silným protestům učitelů, studentů a občanské společnosti obecně. Jeho náplní byly polovojenské kurzy pro studenty. Program regionu Lombardie: „Trénuj na život“. V celé východní Evropě umožňujeme militarizaci společnosti prosazované ze strany USA a NATO s podporou jednotlivých národních vlád.
8. SIPRI

__________________
4. 7. 2017
Svět bez válek a násilí

Best Authentic SneakersNike Running
Zobrazit fotogalerii v detailu článku: 0

Komentáře