Úloha armády dnes? - stanovisko Světa bez válek a násilí

K úloze armády přebírá Svět bez válek a násilí Silovo vysvětlení z jeho knihy "Dopisy mým přátelům".

“Přesto, že jsme proti každé podobě násilí, nemůžeme dost dobře navrhovat zánik armád nebo jednostranné odzbrojení, protože prázdno, které by tím vzniklo, by ihned naplnila nějaká jiná agresivní síla, jako v případě útoků na bezbranné země. Jde o to, že armády jako takové mají důležité poslání v tom, že by neměly vytvářet překážky teorii a praxi postupného a poměrného odzbrojení mezi jiným tím, že se stanou vzorem a inspirací pro vojska v jiných zemích a mohou tak dát zřetelně najevo, že funkcí armády ve světě je zamezit katastrofám a otroctví diktovanému nelegálními vládami, které nemají mandát lidu. To znamená, že největší službou, kterou armáda může pro svou zem a pro celé lidstvo vykonat, je zamezit válkám. Toto tvrzení, které by někomu mohlo připadat utopistické, je v současné době podporováno fakty, které dokazují, jak málo praktický a naopak nebezpečný je růst globálního či jednostranného vojenského potenciálu.”

“Měli bychom zdůraznit, že vojenské útvary musí být vytvořeny ze zodpovědných občanů, kteří dodržují své povinnosti vůči legálně ustavené moci. Funguje-li stávající moc na základě demokracie, v níž je respektována většinová vůle stanovená ve volbách, a dochází-li k pravidelné výměně zástupců lidu, jsou-li respektovány v rámci zákonných ustanovení menšiny a je-li respektováno rovněž rozdělení a nezávislost pravomocí, pak armáda nemůže rozhodovat o úspěšnosti či omylech vlády. Při ustavení nelegálního režimu ozbrojené složky nesmějí tento režim ve jménu „povinné poslušnosti“ mechanicky podporovat. Ani v případě, kdy dojde k mezinárodnímu konfliktu, nesmí armáda podle příkazů moci, která chce za každou cenu zachránit sebe samu, přikročit ke genocidě. Nejsou-li totiž lidská práva postavena nade všechna práva ostatní, není jasný důvod existence společnosti jako organizace a státu. Nikdo se nesmí odvolávat k „povinné poslušnosti“, jde-li o vraždění, mučení a ponižování člověka. Tribunály ustavené po druhé světové válce nás poučily alespoň v tom, že člověk ozbrojený má tutéž zodpovědnost jako člověk jako takový i v mezní situaci, jakou je válečný konflikt.

“Tvrzením, že vojenská disciplína je založena na poslušnosti vojáka vůči nejbližšímu představenému, které připomíná ospravedlňování genocidy nacisty, je právě třeba se zabývat v diskusi o mezích vojenské disciplíny. Jak jsme tu už řekli, náš postoj vůči tomuto partikulárnímu problému je založen na tom, že poruší-li armáda svou závislost na politické moci, změní se v neregulerní sílu, v bandu ozbrojenců mimo zákon. Jakkoliv je to jasné, platí tu však přece jen jedna výjimka: případ vojenského povstání proti politické moci, která se buď ustavila nelegálně, nebo se legalitě vzepřela. Ozbrojené složky se nemohou dovolávat „povinné poslušnosti“ vůči nelegální moci, protože by se staly podpůrci neregulérnosti, stejně jako při jiných příležitostech nemají právo na vojenský převrat, jímž by narušily svou roli vzhledem k mandátu, jehož se jim od lidu dostalo. To všechno se týká problémů vnitřní bezpečnosti. V případě války vedené mezi státy nesmějí ozbrojené složky podnikat akce proti civilnímu obyvatelstvu znepřátelené země.”

“Předpokládá se, že v demokracii moc pochází od svrchovaného lidu. Jak uzpůsobení státu, tak uzpůsobení jednotlivých organismů, které na něm závisejí, vychází z jednoho a téhož zdroje. Armáda tak vykonává funkci, kterou jí přisoudil stát, aby uhájil svou svrchovanost a zajistil svým obyvatelům bezpečnost. V případě, že armáda či nějaká frakce nelegálně převezme moc, jak jsme toho byli často svědky, může pochopitelně dojít ke zneužitím. Mohl by však nastat, jak jsme už řekli, extrémní případ, kdy by se lid rozhodl změnit daný typ státu a daný typ zákonů, zkrátka daný systém. Provedení takové změny by bylo záležitostí lidu, protože jeho vůle nemůže být podřízena žádné státní struktuře a žádnému právnímu systému. Ústavy mnoha zemí počítají s možností, že by vůlí lidu mohly být změněny. Mohlo by tak dojít k revoluční přeměně, kdy by demokracie formální ustoupila demokracii reálné. Bráněním této přeměně by byl popřen sám zdroj veškeré legálnosti. Za těchto okolností, a kdyby došlo k vyčerpání všech občanských postupů, bylo by na armádě, aby vůli k přeměně vyhověla a zbavila moci ty, kteří by jí bránili a kteří by veřejné záležitosti v tom okamžiku spravovali neoprávněně a nelegálně. Tak by s pomocí vojenského zásahu bylo dosaženo revolučních podmínek, v nichž by lid uvedl do pohybu nový typ společenské organizace a zavedl nový právní řád. Není snad třeba upozorňovat na rozdíly mezi vojenským zásahem, jehož cílem je vrátit lidu svrchovanost, která mu byla odňata, a obyčejným vojenským pučem, který narušuje legálnost ustanovenou lidovým mandátem. Na základě těchto myšlenek si legálnost vyžaduje, aby byla respektována vůle lidu i v případě, kdy lid požaduje revoluční změnu. Proč by většiny nemohly vyslovit svou touhu po změně struktur a proč by menšiny neměly možnost politicky pracovat na revoluční přeměně společnosti? Popírání vůle po revoluční přeměně pomocí represe a násilí velmi vážně kompromituje legálnost současného systému formálních demokracií.”

Naše humanistické stanovisko vůči ozbrojeným složkám jsme vymezili na základě vztahu k politické moci a ke společnosti. Vojáci mají nyní před sebou obrovský teoretický a praktický úkol v tom, že musí svá schémata přizpůsobit tomuto okamžiku, ve kterém se náš svět nyní nachází. Vrcholně důležitý je přitom postoj společnosti a skutečnost, zda ozbrojené složky jej, jakkoliv je obecný, chtějí nebo nechtějí vzít na vědomí. Stejně tak živý vztah mezi složkami armád různých zemí a upřímná diskuse s civilními složkami představují důležitý krok na cestě k uznání plurality názorů. Snaha po izolaci některých armád vzhledem k ostatním a jejich uzavřenosti vůči požadavkům lidu patří do doby omezeného toku myšlenek, lidí a věcí. Svět se však změnil pro všechny, to znamená i pro ozbrojené složky.“

Silo, 10. 8. 1993

Silo: „Osmý dopis mým přátelům.“ Vztahy mezi ozbrojenými složkami, politickou mocí a společností.

Zobrazit fotogalerii v detailu článku: 1

Komentáře