Galerie: 1 fotografií

Vydáno: Pondělí 22. 1. 2018

Kategorie: Zprávy

Tags: války mír pokos nenásilí Tolstoj

K dosažení míru je nezbytná nová vize člověka

Největší překážkou realizace míru je to, že ve společnosti neexistuje jasná a silná vůle k dosažení tohoto cíle. Určitě především u nových generací můžeme pozorovat aspiraci k novému, globálnímu světu otevřenému rozmanitosti, světu bez válek a konfliktů.  Tato touha se však stále ještě neprojevuje s dostatečným odhodláním. Naopak, priority, které lidmi a zvláště vládami současného světa pohybují v konkrétních rozhodnutích každodenního života, jsou jiné.
 
Nesmíme se nechat oklamat oficiálními prohlášeními o míru, civilizaci a kultuře. K tomuto tématu si můžeme připomenout velké učení Tolstého, které odhalovalo obrovské pokrytectví západní civilizace. Za výrazy jako "humanitární válka", "preventivní válka" nebo "nezbytná obrana našich hodnot" najdeme jednoduchou a surovou pravdu: války jsou vedeny pro ekonomické zájmy, pro získání kontroly klíčových zdrojů, pro vnucení vlastní nadvlády a podmanění celých národů.

Objevujeme mentalitu, určitou vizi světa, soubor hodnot, které lze shrnout asi takto: použít druhé jako věci, nástroje k realizaci vlastních cílů, k získání vlastní výhody. K tomu dochází každý den i v našem životě, v rodině, v práci, s přáteli… Druhý člověk je inteligentním a zajímavým, pouze pokud smýšlí podobně jako já a usnadňuje realizaci mých cílů, ale když už se mnou nesouhlasí, nevyhnutelně se stane hlupákem a nepřítelem. Tato mentalita na širší úrovni znamená, že malá menšina vnucuje svoji nadvládu tím, že používá celé národy a státy, jako by to byly věci, jako pouhé objekty, nástroje. Dokud se toto nezmění, nebude možné zastavit války. Protože války nejsou náhodou, chybou v cestě, ale jsou základním nástrojem pro podřízení ostatních vlastní vůli. Jinými slovy násilí ve všech jeho podobách je metodologií současného společenského systému.
Tento zlom (tato fraktura) v naší existenci, a zde si znovu připomínáme už učení Tolstého, tento rozpor mezi tím, co je řečeno a co se děje, se projevuje mnoha způsoby. Podívejme se na některé příklady. 
 
Evropa se obává a odsuzuje islámský terorismus, ale zároveň prodává zbraně diktátorským státům jako je Saúdská Arábie, které podporují a podněcují fundamentalistický terorismus. Odsuzuje válku, ale zároveň prodává zbraně všem aktérům v této oblasti, jak to již bylo prokázáno v Libyi, Iráku a Sýrii. Dokonce válka už v některých případech není ani válkou o moc a zdroje, ale válka sama o sobě je obchod, je sama o sobě příležitostí velkých zisků -  prodávat zbraně, ničit a pak znovu rekonstruovat. Mluvíme o smrtícím průmyslu, jehož obchodem je samotná válka!

Nejlepším zástupcem této násilné mentality je to, co je už dlouho nazýváno „vojensko-průmyslovým a politickým komplexem“. Jde o velmi úzký vztah mezi finančními skupinami, zbrojním průmyslem, vojenskými vůdci a vládami. Síla těchto skupin je každý den silnější. Dokonce ani prezident Spojených států, Obama, nebyl schopen čelit těmto oligarchiím ve své snaze zpřísnit zákon, který umožňuje prodej zbraní. Naopak tato vize společnosti jako divokého západu byla také vyvezena až sem k nám.
 
Ve skutečnosti také pozorujme tendenci k prudkému nárůstu vojenských výdajů, návratu povinných odvodů a volného prodeje zbraní určených k sebeobraně. Podle údajů ze SIPRI v roce 2016 činily světové zbrojní náklady 1 680 miliard dolarů, což představuje nárůst o téměř 60 % oproti roku 2008.  V posledních letech Spojené státy americké vyvíjejí velký tlak na členy NATO, aby zvýšili vojenské výdaje alespoň na 2 % HDP. Důsledkem by byly, pokud budeme brát v úvahu pouze evropské země, roční výdaje ve výši 295 miliard eur, což je o 80 miliard více než v současnosti, a to představuje nárůst o 37 %. 
Existuje jasný plán na vytvoření teroru v populaci a snaha společnost militarizovat. Ukažme si to na konkrétním příkladu, který je nám velmi blízko.
 
Od roku 2013 v České republice běží program Ministerstva obrany nazvaný POKOS - příprava občanů k obraně státu. Hlavní náplní tohoto programu je různými způsoby propagovat činnosti armády. Na webových stránkách Ministerstva obrany čteme: „...organizace besed, přednášek, seminářů, praktických cvičení, výstav, tematických a projektových dnů, výtvarných, herních a soutěžních aktivit a provádění ukázek na téma zajišťování obrany státu pro veřejnost…“.
Semináře ve školách jsou určeny žákům ve věku 10 -15 let, ale v některých případech byl program realizován i s šestiletými dětmi. Někteří vojáci v uniformách mluví s dětmi o válce a ukazují jim různé techniky obrany, jako například v situaci napadení chemickými zbraněmi. Dětem je umožněno si „hrát“ se zbraněmi, aby se předvedla atraktivnost vojenského života. Tyto programy jsou v různých školách realizovány na žádost ředitele školy, přičemž často bez souhlasu rodičů dětí, kteří nejsou o této skutečnosti informováni.
Reakce na tuto indoktrinaci v našich školách byla zatím nevýrazná. Naopak, mnoho lidí si osvojilo a opakuje slogany militaristické propagandy, jako je fráze: "Pokud chceš mír, připravuj se na válku", jiní reagují s rezignací a lhostejností.
 
To vše ukazuje na to, že se jedná o hlubokou krizi ve společnosti, z níž je možné vyjít pouze opravdu hlubokou transformací. Mluvíme tu o koncepci lidské bytosti, o mentalitě nadvlády a o sociální a ekonomické organizaci společnosti, která vedla už k první světové válce a obrovské tragédii druhé světové války. V poválečném rozrušení bylo mírové úsilí velké, ale nedostatečné ke změně faktorů, které vedly k těmto velkým konfliktům. A dnes se nacházíme, jak to nazývá papež František, ve třetí světové válce po kusech. Toto vše není možné překonat jen nějakou reformou nebo malými podružnými úpravami. Touha hledat okamžité a pragmatické řešení bez hluboké reflexe je součástí této kruté a materialistické mentality, kterou je nezbytné překonat.

Je potřebná nová vize světa, ve které lidská bytost bude představovat hlavní hodnotu a zájem, nikoliv zisk, stát, národ nebo jiné entity. Bude nutné rozvíjet ducha spolupráce a ne konkurence, bude potřebné pochopit, že vlastní prospěch je a musí být zároveň přínosem a růstem lidí kolem nás. Musíme pochopit, že žijeme v celosvětové vesnici a že, jak říká Silo, pokrok jen pro omezenou skupinu lidí nakonec nebude znamenat pokrok pro nikoho. Mluvíme o probuzení lidské bytosti, o tom, že člověk získá vědomí svého bytí ve světě, že se znovu setká se smyslem života ztraceným během bouřlivé cesty dějinami.
 
Tato nová vize světa, tento nový kulturní horizont se projeví konkrétně v některých důležitých rozhodnutích. Pojďme si uvést několik příkladů: 
- Jaderné odzbrojení - i kdyby kvůli pouhé možnosti nehody, není možné riskovat obrovskou humanitární katastrofu. 
- Stažení všech vojenských jednotek ze všech obsazených území. 
- Zavedení studia nenásilí a pacifismu do vzdělávacích programů ve školách.
 
Tato velká změna a nová vize života se neuskuteční ve vládách a institucích nebo v jiných mocenských centrech, ani o ní nebudou informovat média. Protože tento nový pohled se rozvine v srdcích obyčejných lidí, v tichosti, jakoby šlo o znovuobjevení starého morálního zákona "Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě".
 
Svět bez válek a násilí
Příspěvek v rámci kulatého stolu koalice Social Watch na téma překážky v zajišťování míru
4.12.2017 v Praze.
 
Zobrazit fotogalerii v detailu článku: 1

Komentáře