Vydáno: Úterý 15. 2. 2011

Kategorie: Názory a komentáře

Tags: nenásilné revoluce

Motorem změn v Egyptě a Tunisu bylo nenásilí

Pád tvrdých diktatur v Tunisu a Egyptě během méně než jednoho měsíce; vlna svobody a občanská angažovanost, šířící se arabským světem; tisíce občanů Tunisu a dalších severoafrických měst, kteří v solidaritě vyšli do ulic oslavovat rezignaci Mubaraka... to všechno jsou projevy hlubokých a rychlých změn, které se odehrávají v arabském světě. Změn, které „oficiální analytikové" světových mocností nepředvídali. Stejně, jako ve své době nepředvídali pád Sovětského svazu nebo poslední ekonomickou krizi.

Nejlépe to lze srovnat s pádem Nicolaje Ceauşesca v Rumunsku, ale tahle vlna šířící se severní Afrikou má jiný, globální rozměr.

V těchto událostech znovu velmi jasně vidíme opravdovou sílu lidí a jejich schopnost měnit běh věcí, což ve velmi krátkém čase může vyvolat nemyslitelné změny bez použití násilí, nebo spíše za použití nenásilí. Kdyby se naopak bylo volalo po tom, aby lidé „pozvedli zbraně proti diktátorovi", bezpečnostní složky by se byly pustily do krvavé konfrontace, vedoucí k riziku občanské války. To by bylo diktátora posílilo a bylo by mu to poskytlo argumenty pro silnější potlačení vzpoury, které by mělo vážné následky pro obyvatelstvo.

Tím nejdůležitějším, co se v uplynulých týdnech stalo, nebyl odchod prezidentů Aliho a Mubaraka. Tím nejdůležitějším bylo sjednocení lidí v nenásilném protestu. To, že lidé odolali násilí ze strany agentů-provokatérů, že odolali násilí ze strany svých vlastních institucí, že odolali násilí ze strany policie. Egyptská a tuniská armáda nebyly poraženy zbraněmi a konfrontací, ale spíše objetím a otevřenou náručí. Vojáci jsou konec konců lidskými bytostmi a jakkoliv jsou ozbrojeni, nemohou násilím porazit národ, který vyšel do ulic a za svoje práva demonstruje pokojně, nenásilnými metodami.

Represe proti lidem sice mohou určitou dobu probíhat, ale to ještě více zdiskredituje represory a morální pozice neozbrojených lidí tím sílí, což jim nakonec přinese vítězství. Připomíná to boje Gándhího a Kinga. Egypťané se osvobodili od diktátora nenásilným bojem stejně, jako se Indie osvobodila od Britů. S tím rozdílem, že boj v Indii závisel na osobnosti Gándhího, zatímco v Egyptě nebyl žádný jasný lídr, protagonisty byli všichni egyptští občané.

Shromáždění na podporu egyptské revoluce v Itálii.

Právě začalo nenásilné zemětřesení požadavků po pokojné společenské změně, zemětřesení touhy po svobodě a účasti na demokratické vládě. Cestu následují Jemen, Jordánsko, Alžírsko a Maroko, kde jsou známky společenské mobilizace. Co se stane ve Spojených Arabských Emirátech a dalších pan-arabských diktaturách? Co se stane v Číně, kde celý tento fenomén svobody podléhá cenzuře?

Pro USA a státy Evropské unie byl Egypt po roky strategickým spojencem a loajálním partnerem ve vojenských, politických a ekonomických úvahách.

Po pádu Sovětského svazu si západní mocnosti v čele s USA vytvořily nového mezinárodního nepřítele - Araby a Islám - a strašily možným střetem civilizací. Jejich skutečným zájmem ale bylo mít možnost nadále obhajovat svoje iracionální zbrojení a přimět lidi, aby uvěřili, že musíme tomuto novému „velkému nebezpečí" čelit a mít k dispozici prostředky, které nás „před ním" ochrání. Nový nepřítel byl obdarován přídomky fanatismu, násilí a iracionality... a to do určité míry prostoupilo do různých oblastí života (kino, televize, mezinárodní kontroly, omezení při cestování, legislativa netolerantní k lidem arabského původu). Ale události v Tunisku a Egyptě, stejně jako mobilizace, kterou vidíme v jiných částech regionu, ukazují lidi velice odlišné od tohoto zakořeněného stereotypu: ukazují mírumilovné lidi, jako jsme my sami, se stejnými potřebami, sny, strachy a touhou po svobodě a demokracii. Lidi, kteří potřebují a požadují důstojný život.

Egypťané a Tunisané dali světu lekci o nenásilí a pacifismu. Lekci o tom, jak se nenechat podrobit a bojovat za svoje práva. Dali zbytku světa mistrný příklad nenásilné revoluce. Dali nám důkaz, demonstrační efekt, který bude mít následky a dozvuky. A nakonec musíme zdůraznit to, že protagonisty byli hlavně mladí lidé.

Všechny národy, ve svém nejlepším období, daly svůj příspěvek lidstvu. Děkujeme a gratulujeme těmto nenásilným revolucím, protože celému lidstvu otevřely budoucnost. Přibližujeme se k Univerzálnímu lidskému národu.
 

Rafael de la Rubia
zakladatel organizace Svět bez válek a násilí
a člen jejího Světového koordinačního týmu

 

English: In Egypt and Tunisia nonviolence has been the motor of transformation
Espanol: En Egipto y Túnez la no‐violencia esta siendo el motor transformador

adidas Sneaker News
Zobrazit fotogalerii v detailu článku: 0

Komentáře