Právě se píše historie! 50 zemí schvaluje smlouvu o zákazu jaderných zbraní.

Jaderné zbraně jsou ilegální! Dohoda o zákazu jaderných zbraní OSN právě dosáhla potřebných 50 ratifikací!

V pátek 23. října se v OSN a na online setkání pořádaném v rámci dlouhodobých snah Rakouska, Brazílie, Kostariky, Indonésie, Irska, Mexika, Nového Zélandu, Nigérie, Jižní Afriky a Thajska ve spolupráci s ICAN, mezinárodní kampaní za zrušení jaderných zbraní, oznamuje, že Jamajka a Nauru ratifikovaly Smlouvu o zákazu jaderných zbraní (TPNW), čímž celkový počet podepsaných zemí vzrostl na 49. V sobotu odpoledne zvýšil Honduras počet ratifikujících zemí na 50, díky čemuž zbývá už jen 90 dní, po nichž vstoupí 22. ledna 2021 smlouva v platnost.

Důsledky této smlouvy jsou obrovské, protože podle mezinárodního práva se tímto zakazuje nejničivější ze všech zbraní, které byly kdy vynalezeny. Podle podmínek smlouvy bude pro členské státy nezákonné „vyvíjet, testovat, vyrábět, získávat, vlastnit, skladovat, používat nebo hrozit použitím jaderných zbraní“. Smlouva dále ukládá členským státům povinnost poskytovat přiměřenou pomoc osobám postiženým použitím nebo testováním jaderných zbraní a přijmout nezbytná a vhodná opatření k nápravě životního prostředí v důsledku činností souvisejících s testováním či používáním jaderných zbraní.

Tato nová součást mezinárodního práva účinně vyplňuje právní mezeru, která zůstávala ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT) již od roku 1970. Podle podmínek této smlouvy bylo pět států - USA, Ruská federace, Čína, Francie a Spojené království – označeno za jaderné mocnosti a všechny ostatní země byly přinuceny vzdát se programů jaderných zbraní výměnou za příslib „mírového využití“ jaderné technologie “. Článek VI této smlouvy však říká:

„Každá ze smluvních stran se zavazuje, že bude v dobré víře pokračovat v jednáních o účinných opatřeních týkajících se zastavení závodů v jaderném zbrojení v co nejbližší době, o jaderném odzbrojení a o smlouvě o všeobecném a úplném odzbrojení pod přísnou a účinnou mezinárodní kontrolou. “

Od té doby se aktivisté po celém světě snaží, aby jaderné mocnosti splnily tento svůj slib.

Mezitím čtyři další národy, které NPT nikdy nepodepsaly (Indie, Pákistán, Izrael), nebo od ní odstoupily (Severní Korea), pokračovaly ve vývoji vlastních jaderných zbraní a zanechaly NPT v jakési dlouhodobé nejistotě, v níž oněch pět původních jaderných velmocí odmítá jakoukoliv diskusi o odzbrojení, dokud se tyto čtyři státy k NPT nepřipojí poté, co se vzdají svých vlastních zbraní. To je něco, co se zjevně nikdy nestane, vezmeme-li v úvahu současný stav globální geopolitiky s neustálým napětím mezi Indií a Pákistánem ohledně státu Kašmír, mezi Indií a Čínou ohledně jejich hraničního sporu, mezi Severní Koreou a Spojenými státy v konfliktu sahajícím až do 50. let a v neposlední řadě mezi Izraelem a mnoha zeměmi arabského světa.

Navzdory skutečnosti, že se každých pět let státy, které podepsaly Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT), scházejí, aby vyhodnotily pokrok a naplánovaly další postup, samotný proces byl zcela paralyzován v důsledku toho, že smlouva nikdy nenabyla všeobecné platnosti, jež vyžadovala.

Legálnost jaderných zbraní byla zpochybněna pouze jednou, a to v roce 1996, kdy skupina aktivistů podala žalobu k mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu. Soudci v tomto případě uzákonili, že jsou jaderné zbraně nezákonné, pokud ovšem není ohrožena samotná existence státu. Tato zadní vrátka pak umožnila jaderným státům si své zbraně ponechat.

Nyní mění TPNW právní prostředí nadobro, čímž dochází k zásadnímu pokroku stávajícího mezinárodního práva, protože tato zadní vrátka uzavírá. Zakazuje použití jaderných zbraní bez jakýchkoliv výjimek.

Nová smlouva vzbudila takový strach, že těsně před 50. ratifikací učinily Spojené státy bezprecedentní krok a napsaly dopis všem smluvním stranám TPNW, ve kterém je požádaly o stažení svých ratifikačních listin. Možná se jedná pouze o poslední výkřiky Trumpovy administrativy, ale to nebyl Trump, kdo vytvořil závislost Spojených států na jaderných zbraních. Ten pouze hraje stejnou hru, jakou hrála každá americká administrativa již od doby prezidenta Harryho Trumana.

Je nasnadě, že čím více národů je frustrováno neústupností jaderných mocností, tím spíše se jeden po druhém mohou rozhodnout od NPT odstoupit a místo toho vložit důvěru do TPNW, která je stejná pro všechny smluvní strany a dává prostor státům vlastnícím jaderně zbraně, aby ratifikovaly TPNW a následně zahájily proces odzbrojování.

Nové právní prostředí bude mít bezpochyby dopad v jiných oblastech a tyto účinky již byly ve skutečnosti pozorovány. Několik finančních institucí, citlivých na názory svých zákazníků, již ukončilo spolupráci se společnostmi, které těží z výroby jaderných zbraní. Kampaň Don’t Bank on the Bomb uvádí řadu úspěšných případů, kdy se penzijní fondy a banky obrátily zády k ziskům z neetických zdrojů. Kampaně ve státech s jadernými zbraněmi a ve státech (jako jsou nejaderné členské státy NATO), které předstírají, že se spoléhají na jaderné zbraně kvůli své bezpečnosti, budou navíc nesmírně posíleny, jakmile vzroste důležitost stigmatizace jaderných zbraní v důsledku jejich nezákonnosti, a budou vyvíjet tlak na poslance, aby změnili národní obrannou politiku.

Toto nejspíš není ta nejlepší smlouva na světě. V okamžiku, kdy se k ní připojí další národy, snad vzroste potřeba ji vylepšit či dokonce nahradit. 

Dnes je nicméně den radosti a oslav, protože svět učinil další společný krok ke světu bez jaderných zbraní. Jak uvedla Setsuko Thurlow, jedna z přeživších Hirošimy a neúnavná aktivistka, ve svém projevu na ceremoniálu Nobelovy ceny za mír v roce 2017: „Nechť je toto začátek konce jaderných zbraní.“

Svět bez válek a násilí
26. 10. 2020

 

Jaderné zbraně jsou ilegální
Zobrazit fotogalerii v detailu článku: 1

Komentáře