Krátce o současné situaci v Gaze a proč je humanitární pomoc klíčová
Svět bez válek a násilí je součástí iniciativy, která se od února 2024 snaží zprostředkovat přímou finanční pomoc rodinám a hlavně svépomocným skupinám v Gaze od jednotlivých dárců z ČR ale i ze zahraničí.
Pásmo Gazy, malé území na východním pobřeží Středozemního moře, se nachází v jednom z nejtragičtějších humanitárních krizí na světě. Před invazí každodenně proudilo do Gazy až 500 kamionů s humanitární pomocí, potravinami a dalšími základními životními potřebami. Po zavedení izraelské blokády se však tato situace dramaticky změnila. Dnes je přísun humanitární pomoci výrazně omezen, a to i navzdory kritickým potřebám místního obyvatelstva. Izrael systematicky brání vstupu pomoci do pásma Gazy a používá její nedostatek jako nástroj nátlaku – což v praxi znamená vyhladovění civilního obyvatelstva. Tento přístup má devastující důsledky pro více než dva miliony lidí, z nichž velká část jsou ženy a děti. Denně čelí nejen hrozbě násilí a ztráty domova, ale také zcela základnímu ohrožení – nedostatku jídla, vody, zdravotní péče a důstojného života tedy ztrátě základních lidských práv.
Blokáda, kterou Izrael uvalil na pásmo Gazy, brání nejen v přístupu humanitární pomoci, ale i v možnosti obyvatelům Gazy získat materiály potřebné k obnově infrastruktury a zdravotnických zařízení.
Nedostatek potravin a vody: Podle mezinárodních organizací je více než 70 % obyvatel Gazy závislých na humanitární pomoci pro zajištění základních potravinových potřeb. Přístup k čisté vodě je omezený, což vede k šíření nemocí, jako jsou průjmy a cholera. Vysoké teploty a nízké zásoby vody zhoršují životní podmínky, zejména v letních měsících, kdy jsou teploty v Gaze extrémně vysoké.
Zdravotní péče: Zdravotnický systém v Gaze je na pokraji kolapsu. Nemocnice a kliniky čelí nedostatku léků, zdravotnického materiálu a kvalifikovaných odborníků. V mnoha případech jsou zdravotnické zařízení přeplněné a nemohou poskytnout adekvátní péči obětem zranění nebo nemocem. Děti, které jsou nejzranitelnější, často trpí podvýživou, která zhoršuje jejich šance na přežití a zdravý vývoj.
Vzdělání:: Blokáda Gazy rovněž ztěžuje přístup k vzdělání. Mnoho škol bylo poškozeno nebo zničeno během konfliktů, a i když některé školy fungují, výuka je často přerušována kvůli bezpečnostním hrozbám.
Psychosociální trauma: Dlouhodobý konflikt a blokáda mají devastující vliv na psychické zdraví obyvatel Gazy. Neustálé obavy z bombardování, ztráta blízkých, zranění a nedostatek perspektivy vedou k vysoké míře posttraumatické stresové poruchy (PTSD), deprese a úzkosti, zejména u dětí, které vyrůstají v tomto násilném prostředí.
Svět bez válek a násilí: Jak organizace pomáhá
Lidé, kteří se aktivně účastní iniciativy na pomoc Gaze jsou jednotlivci, kteří působí v různých lidskoprávních organizací, odborníci, kteří se dlouhodobě palestinsko izraelským tématem zabývají, lidé, kterým není osud Gazanů lhostejný.
Od začátku do května 2025 se nám podařilo převést prostředky ve výši téměř 650.000 Kč.
S příjemci pomoci - s rodinami, jednotlivci i se svépomocnými skupinami jsme stále v intenzivním kontaktu, přes chaty a videohovory. Vždy máme potvrzeno, že peníze dorazily a zpětnou vazbu ve formě fotografií a videí.
Odpovědi na některé často kladené dotazy
Není pomoc zneužívána Hamásem?
Obava, zda pomoc není zneužívaná Hamásem není opodstatněná. Fakta ukazují, že žádné prokázané systematické zneužívání humanitární pomoci Hamásem neexistuje. Izrael, který tuto obavu často opakuje, nikdy nepředložil konkrétní důkazy.
Naopak - podle řady mezinárodních organizací, novinářů a i ředitelky Světového potravinového programu Cindy McCainové (která je mimochodem dlouhodobě nakloněná Izraeli) nebylo nikdy prokázáno, že by Hamás humanitární pomoc zneužíval. Existují však důkazy o tom, že k rozkrádání pomoci dochází ze strany ozbrojených gangů (např. rodina Abu Shabab), které údajně operují se souhlasem izraelské armády. Pomoc bývá přebírána u hranic a prodávána na černém trhu za přemrštěné ceny.
Zdroje: BBC, Washington Post, Mondoweiss, WFP, Al-Džazíra
Je důležité zdůraznit, že humanitární pomoc v Gaze je zásadně nedostatečná – Izrael do pásma Gazy pouští jen zlomek toho, co tam denně proudilo před válkou. To není náhoda, ale součást strategie: hlad a nedostatek se používají jako nástroj politického nátlaku.
Jsou údaje o počtech obětí v Gaze věrohodné?
Někteří tvrdí, že čísla o obětech pochází výhradně od Hamásu a nelze jim věřit. Je ale důležité vědět, že:
Tyto údaje vycházejí z práce palestinského ministerstva zdravotnictví, které dlouhodobě spolupracuje OSN, WHO a s dalšími mezinárodními organizacemi.
V minulých konfliktech tyto počty zpětně potvrdili i izraelští analytici jako přesné.
Respektovaný lékařský časopis The Lancet odhaduje, že v Gaze mohlo být jen do léta 2024 zabito minimálně 186 000 lidí. A čísla stále rostou.
- Jinými slovy: pokud nevěříme okupované straně, těžko můžeme plně věřit ani okupantovi.
A když nezávislé vědecké instituce potvrzují palestinská čísla, je fér se na ně spolehnout.
Zdroje: The Lancet, The Guardian, The British Medical Journal
Proč se obyvatelé Gazy nebouří proti Hamásu?
Tato otázka bývá často spojena s představou, že lidé v Gaze Hamás podporují – nebo že alespoň proti němu nic nedělají.
Realita je ale mnohem složitější:
Většina lidí v Gaze se snaží prostě přežít – žijí v troskách, bez jídla, bez vody, bez elektřiny a pod neustálým bombardováním.
Protesty proti Hamásu se v Gaze objevily, ale ve válečné zóně bez svobody pohybu nebo bezpečí je velmi těžké organizovat veřejný odpor.
Když lidé po 7. říjnu oslavovali prolomení hranic, většina vůbec netušila, co se v Izraeli stalo – vnímali to jako naději po 16 letech blokády. Zprávy o násilí se k nim dostaly až později.
A v neposlední řadě – i když si mnoho obyvatel Hamás nepřeje, nemají jinou volbu. Volby se nekonaly od roku 2006. Kdo žije v obleženém pásmu, nemá možnost volby jako my.
Dnes už je zřejmé, že většina obyvatel Gazy by Hamás znovu nevolila – ale zároveň vědí, že izraelská vláda veřejně deklaruje, že bude válku vést i poté, co budou rukojmí propuštěni.
A proč na tom záleží?
Protože finanční pomoc, kterou dnes lidem v Gaze poskytujeme, není politická. Jde o zajištění přístupu k vodě, jídlu, základnímu ošetření a důstojnosti.
„Na životech civilistů záleží. Hladovějící děti nejsou hrozbou – jsou důvodem k naší solidaritě.“
Dnes tvoří bojovníci Hamásu odhadem méně než 2 % obyvatel Gazy. Zbývajících 98 % tvoří lidé, kteří si zaslouží naši pozornost, naši podporu – a především naši lidskost.
V tomto těžkém období je důležité, abychom nezůstali lhostejní k utrpení druhých. Každý z nás může přispět k zlepšení situace – ať už finančním darem, šířením povědomí o tomto problému, nebo zapojením se do dalších aktivit, které pomohou vyjádřit solidaritu s těmi, kteří trpí. Pomoc může mít různou podobu a každá forma podpory má svůj význam.
Pokud chcete pomoci, můžete se zapojit přímo do iniciativ organizace Svět bez válek a násilí, podpořit jejich projekty nebo informovat širší veřejnost o tragické situaci v Gaze. I malý příspěvek může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí pro člověka v Gaze.
Pojďme se společně podílet na obnově tohoto zničeného regionu a na šíření hodnot míru, lidských práv a solidarity. Každý krok, ať už malý, může přispět k tomu, aby svět bez válek a násilí nebyl jen snem, ale skutečností.
Přispívat lze na transparentní účet Světa bez válek a násilí: 2900034125/2010
Slovy Lamis Bartuskova Khalilova, Čecho-Palestinky, která v Gaze již ztratila několik svých příbuzných
“Pravda je taková, že do Gazy nepřichází žádná významná pomoc už více než 90 dní. Nejde o logistické selhání – jde o úmyslnou blokádu. A ta málo pomoc, která v posledních dnech dorazila, byla distribuována neutrálností nezatíženou, militarizovanou skupinou – kombinací amerických veteránů, žoldáků a izraelských vojenských plánovačů – což porušuje všechny humanitární zásady v čase krize.
Jejich ředitel rezignoval poté, co zjistil, že Izrael řídí celou operaci, a že se jedná spíše o projekt s cíli PR a vojenskými, než o skutečnou humanitární misi.
Způsob distribuce je neprofesionální, ponižující a nebezpečný. Pomoc není předávána důstojně ani spravedlivě – je shazována tak, že zoufalí lidé musí běžet, rvát se a bojovat o přežití. Mnozí civilisté byli při pokusu získat balík s pomocí zastřeleni drony. Jde o neozbrojené, hladovějící lidi, nikoli bojovníky. Důkazy ukazují, že nejde o útoky Hamásu – ale o formu militarizovaného hladovění.
Nejde jen o humanitární krizi – jde o hladomor. A je zcela uměle vytvořený.
Je zřejmé, že palestinské obyvatelstvo v Gaze je vystavováno hladovění, vyhánění a ponižování jako součást promyšlené strategie, jejímž cílem je zlomit jejich vůli a přinutit je opustit svou zemi. Nejde o boj proti militantům. Jde o kolektivní trestání v měřítku, které se blíží etnickým čistkám, a čím dál více připomíná genocidu.
Jak lze morálně – nebo právně – ospravedlnit, že se hladoví, bombarduje a trestá 98 % populace kvůli přítomnosti 1,5–2 %?
To není obrana.
To je kolektivní trestání – a podle mezinárodního práva jde o válečný zločin a genocidu.
Samozřejmě, že ne každý obyvatel Gazy podporuje Hamás. Ve skutečnosti se většina Palestinců v Gaze bouří, touží po příměří a chtějí, aby Hamás přistoupil na podmínky, které by válku ukončily. Jenže zároveň slyší prohlášení Benjamina Netanjahua a jeho vlády, že i kdyby k výměně rukojmích došlo, válka bude pokračovat.
Ale jak má válka pokračovat? Co ještě v Gaze zbylo? Kromě lidí, kteří přišli o domovy, blízké, zdraví a důstojnost?
Tato válka už dávno není jen proti Hamásu.
Tato válka je vedena proti palestinskému civilnímu obyvatelstvu – proti nemocnicím, školám, uprchlickým táborům.
Dnes je Gaza místem, kde je nejvíce lidí po amputacích končetin na světě – včetně malých dětí.
Hamás vyhrál volby před 20 lety. Dnes by je už pravděpodobně nevyhrál – to je zřejmé každému.
Izrael však místo řešení šíří propagandu – tzv. "hasbaru" – a snaží se odvést pozornost od genocidy a legitimizovat ji před světem.
Je důležité si uvědomit, že ještě před 7. říjnem 2023 byla Gaza jedním velkým vězením pod širým nebem. Průměrný obyvatel Gazy neměl žádnou naději na budoucnost, nemohl volně cestovat, a každý aspekt jeho života byl pod kontrolou Izraele – od pohybu osob a zboží, až po přístup k vodě, elektřině a zdravotní péči.
Izrael Gazu ovládal z pevniny, ze vzduchu i z moře.
To je okupace.”
